Nosili jsme roušky, myli si ruce ještě více a měli už možnost i nutnost přikoupit dezinfekci. Už jsme mohli jít koupit do hobbymarketů rýč a zeminu aniž bychom naštěstí museli kopat hromadné hroby ale mohli sázet jabloně.
Koncem měsíce soud praštil poněkud vycukanou vládu přes ruce za legislativní chyby a ta honem zasedla, aby tu zatáčku (a hlavně ty budoucí) vybrala a zůstala na dráze. Pustila nás za hranice, otevřela další obchody a neotevřela nákupní centra a hospody. Kadeřníci, lazebníci a maséři zatím zůstávají u suchých umyvadel. Koncerty, divadla a kina zatím nic, ale už je o nich aspoň zmínka na další období.
Senátor a lékař Žaloudík fundovaně a vkusně připomenul, že na rakovinu umírá u nás 80 lidí denně a díky šílení s COVIDem se zbrzdily preventivní programy. Možná leckde i léčba, podotýkám já. Taky mi nějak chybí speciál ČT a záhlaví na webech o diagnózách – úmrtích a vyléčených rakovinách. Nebo, vlastně nechybí. Ale už mě irituje tahle mediální zvrhlost na téma coronavirus. Kdo nemá banner s touhle zvrhlou COVID hitparádou, jako by na vše kašlal.
Za hranice lze jít od nás jen za opravdu blízkým (spíše nejbližším) příbuzným nebo za prací. A to podmíněně. Podmínky si najděte, mění se dost často.
Český chřest kousek od nás prý sklízejí místo Bulharů a Rumunů lidi od pásu z fabrik nebo z kanceláří. Prý je dost bolí záda. Bodejď by nebolela, zkuste celý den prožít v předklonu na poli. To potom ten pás s úkonem raz-dva-tři bude asi fitko s bonusem a excelová tabulka pozemský ráj. Ten český chřest je výborný, bravo naši chřestíši.
Marketing se hromadně přesouval na online, včetně prezentačních akcí, tomu se budu věnovat brzo na firemním blogu (www.roybilling.cz) a prolinkuji i sem.
Nachystali jsme vše pro letní a podzimní a další eventy, které budeme pořádat a žít dále. Věříme tomu. Pokud se zase nezakuckáme, věříme, že člověk je tvor společenský a hudba nebo divadlo či byznys je naživo pořád lepší než z displeje. Aspoň z poloviny, ať jsem inovativní, online mám také rád. Doplnili jsme online technologie, stanou se novými službami a možnostmi třeba pro lenochy, lidi šetřící čas i lidi v karanténě všeho druhu.
Diskuze kolem mega eventů se nejvíce točí kolem olympiády, která letos nebude a snad bude za rok. Myslím, že tato olbřímí produkce, která přerostla sebe sama v kolosální mediální balík už těžko pochopitelných investic do globálního marketingu i do místní infrastruktury, možná dospěje ke změnám. V rozsahu i kvalitě. Nebo si naopak olympionici bouchnou do stolu a vyženou to za rok „o štok“? Bude ještě větší ohňostroj? Snažím se věřit té první možnosti. U nás absence olympiády zasáhla plány veřejnoprávního rozhlasu, start sportovní stanice se odkládá:
Abych zde vyjmenoval počet akcí, představení, festivalů, sportovních soutěží a mnoho dalšího, co zmizelo z éteru díky pandemii, to není nutné a ani bych to neuměl. Zaujalo mě však, že jeden oděvní dům se nechal slyšet, že už nebude pořádat okázalé módní přehlídky. A modelky nebudou mít co žrát, můžete si říci. Kromě poněkud anorektické poznámky, že ony toho stejně moc nesní, připomenu další profese, které jsou s akcemi spojené: produkční, technici, pořadatelé, catering, novináři, majitelé sálů, ochranky a mnoho dalších. A samozřejmě diváci. Těm asi mnohdy zbyde ten onlajn.
To vše vypovídá stejně jen o tom, že jsme byli rozežraní. Ve sportu, umění, byznysu, nákupech. Ale to je na jiné téma a na někdy příště.
Určitě by se dalo napsat leccos i na vládu, ale bylo toho všude už řečeno mnoho, tak aspoň to – pro mě – nejvíc burcující: Ministerstvo zdravotnictví alias vláda chce posílit pravomoci i mimo nouzový stav.
A k tomu renomovaný a vtipný advokát Tomáš Sokol pravil svoje:
Rozumný názor. Zešílí poslanci? Nebo se zlijí pod obraz?
Šakal je prý v Praze, sděluje jeden myšlenkový tank. Zde je pomyslná ukázka z jeho turistického itineráře:
U nás je prostě zase veselo.
A všude kvete a smrdí řepka.
Kdyby aspoň zapršelo.